Od alibismu k aktivismu aneb Proč myšlení nestačí

Dneska jsem si byla pro sypaný čaj v jedné prodejně. Měla jsem zato, že když je čaj na váhu, bude jim jedno, kam ho nasypou. Chyba lávky. Nechala jsem se doběhnout a zcela nepřipravená na dohady jsem se sklopenýma ušima odkráčela z obchodu se skvostným novým sáčkem a na něm zdánlivě smrtelně důležitou ETIKETOU!

Kromě nového jednorázového obalu na čaj jsem si mohla s sebou odnést i hřejivý pocit, že slečně prodavačce to vlastně taky není jedno, protože i ona že se snaží myslet ekologicky, ALE….. No a v tom je právě ten háček. Myslet totiž nestačí. Je potřeba se ZAmyslet, jestli není lepší konat. Ovšem tady se dostáváme na nebezpečnou půdu. Hrozí nám, že se staneme oním problematickým aktivistou.

Zabij bobra, zachráníš strom

Proč problematickým? Myslím, že to má souvislost s nějakými stromy a řetězy… Ekologický aktivista rovná se pro mnohé ekoterorista a občas se vynoří zpráva o činech onoho či tamtoho hnutí, které s vaničkou vylévá i dítě a celé „zelené“ problematice dělá špatnou reklamu. A tak jsme to dopracovali až tak daleko, že se spoustě lidí při slově ekologie ježí chlupy na těle. Jenže jak dělat něco umírněně a rozumně, když máte pocit, že před vámi stojí vysoká zeď, kterou ostatní navíc vůbec NEVIDÍ!?

Selský rozum versus pravidla

Faktem je, že být za urputného morouse, asketu nebo zmiňovaného ekoteroristu nechce být asi nikdo, čiší z toho totiž frustrace. Frustrující je ale taky tolerovat nesmyslná nařízení popírající jednak rozum a jednak svobodnou vůli zákazníka. Hlavním důvodem zamítnutí vlastního sáčku byla, opakuji, etiketa! Takže jsem jakožto zákazník nucená legislativou (nikoliv onou prodejnou) nechat se i proti své vůli informovat o původu a množství aromat v tomto čaji! A nedejbože, abych ho louhovala o minutu déle, než tam stojí psáno!

Aktivista se tedy nevzdává a navrhuje kompromis: Co nalepit tu novou etiketu na můj donesený sáček (mimochodem taky „originál“ z téže prodejny uschovaný z předchozího nákupu)? Čekala jsem na reakci slečny ekoložky-teoretičky: Ne, nezlobte se, to opravdu nejde… Slečna byla milá, a tak jsem se při placení zmohla už jen na povzdech, že všechny ty nesmyslné předpisy přivedou planetu do háje a šla domů.

Abyste mě ale nepochopili špatně. Vím, že za to ta nebohá slečna nemůže, stejně jako mnoho dalších lidí, kteří by opravdu a ze srdce rádi viděli tuhle planetu zelenější. Avšak kvůli „vyšší moci“ to prostě „nejde“. A tak jestli se chceme stát z alibistů aktivisty, nemůžeme se stále vymlouvat a schovávat za pravidla, pokud nám nepříjdou opodstatněná.

Čas se ozvat Aneb jak jsem si zametla před vlastním prahem

Pravidla musíme dodržovat a zejména tehdy, když na tom závisí naše živobytí anebo hrozí pokuta, avšak nikdo nám nezakazuje dávat podněty k jejich přehodnocení. Čistě pro představu, když ještě jednou zneužiju příkladu oné prodavačky (a věřte neudělala bych to, kdyby o sobě neprohlásila, že „taky smýšlí ekologicky“). Nuže, došla bych si za vedením prodejny a ověřila si výklad správnost pochopení pravidel a také jejich skutečnou opodstatněnost. Při tom bych mohla použít slova jako „sílící tlak uvědomělých zákazníků“ a podobně. Tady se fantazii meze nekladou…:) Byla bych zároveň připravená na negativní odpověď a rafinovaně zformulovala zásadní otázku. Ne JESTLI, ale JAK!

A kolikrát jsem tohle udělala já, co? Popravdě, mockrát ne. Takže hurá na věc, email je hned v druhém okně prohlížeče:

Dobrý den,

dovolte mi, prosím, abych se informovala o možnosti nákupu čajů na váhu do vlastního obalu na vašich prodejnách. Právě jsem si vyzkoušela, že to podle slov obsluhy nelze a to kvůli etiketě, kde jsou povinni ji nalepit na sáček přesto, že ji zákazník vůbec nepožaduje.

Ráda bych ve vašich prodejnách nakupovala i nadále a proto bych chtěla znát Vaše oficiální stanovisko. Pokud je pravdou, že vlastní obaly používat nelze, tak bych chtěla informovat, že existují bezobalové prodejny nebo kavárny, kde toto bez problémů funguje a proto by jistě bylo možné vymyslet nějaké schůdné řešení i u vás a přilákat si tak ekologicky smýšlející zákazníky, kterých, jak věřím, bude stále přibývat.

Děkuji Vám moc za vyjádření, s pozdravem….. Počkejte si na odpověď!

Nedocenitelný potenciál aktivisty – jednotlivce

Z vedení firmy na můj email odpověděli velice rychle a velice kladně. Nákup do vlastních obalů možný je a dokonce jej hodlají do budoucna podporovat. Etiketu vám však ze zákona dát musejí (už teď vymýšlím způsoby, jak ji kreativně a legálně vrátit :). Protože však zatím nemám šířit podrobnosti a protože mi udělali radost, tak to dodržím a nic neprozradím. Nebojte se to však v jakékoliv prodejně se sypanými čaji už nyní vyzkoušet s vlastním obalem. Když to jde v jedné, půjde to všude.

Strašně by se mi líbilo přijít s nějakým očiotevírajícím návrhem na změnu, ale ne, moje vlastní prozření přišlo taky celkem pozdě. Byli to jiní jednotlivci jako jste třeba vy, díky kterým se už teď dějí velké kroky na základě malých podnětů. A pokud mi tedy bude někdo tvrdit, že jednotlivec nezmění nic, tak ho nemilosrdně zařadím mezi alibisty. Náš potenciál inspirovat ostatní jednotlivce je nedocenitelný! (Jako třeba když si moje mamka objednala biopopelnici). Rozjet řetěz netušených změn totiž může kdokoliv z nás.

Nostradamův omyl a mýty o (ne)udržitelném hospodaření

Podle některých scénářů má lidská populace v roce 2050 slavit významný okamžik, má nás totiž na této planetě být deset miliard. A není nereálné, že se tohoto okamžiku mnozí dožijeme. V ten samý rok má podle současného trendu být v moři více plastů než ryb. Zdá se mi to, nebo to Nostradamus popletl, když prorokoval apokalypsu už na rok 2012?

Sen o udržitelné budoucnosti

Naše krásná kulatá planeta vždy byla a bude jeden velký propojený systém: Co zaseju, to taky sklidím. Jaro, léto, podzim, zima. Naši předkové znali zákonitosti a důsledky svého počínání a oproti nám měli jednu velkou výhodu – byli při tom. Byli u toho, když se selo, dívali se, jak klíčí semínka, jak se rodí mláďata a taky viděli, jak si příroda někdy bere, co se jí zlíbí. Díky tomu to taky měli dobře promyšlené. Dělali si chytré zásoby vitamínů na zimu a věděli i to, kdy je nejlepší držet půst a kdy se pustit bez obav do hodování.

Koloběh přírody

My máme oproti nim jednu velkou nevýhodu. Myslíme si, že všechno víme, ale víme prd. Sedíme doma za počítačem a koloběh přírody vnímáme akorát tak z melodramatických zpráv o sněhové kalamitě v Jablonci, o zemědělském cyklu a pěstování potravin ani nemluvě. S tím, jak jsme přestali být v kontaktu s produkcí vlastní obživy, přestali jsme se i zajímat o všechny příčiny, propojenosti, důsledky a následky naší nezbytné honby za jídlem. Jahody v zimě? Žádný problém! Na etiketě prostě stojí: Jahody, 39,-Kč, země původu Holandsko. Nestojí tam, že jahody vyhrály už poněkolikáté za sebou v žebříčku pesticidy nejvíce kontaminovaných plodin. Nedočtete se ani kolik energie se k jejich vypěstování ve skleníku spotřebovalo a kolik ropy spálily kamiony, aby je mohly přes půl kontinentu dovézt k nám.

Díky supermarketům se nemusíme starat o to, kde se bere naše potrava, co to obnáší ji vypěstovat a jak široký dopad má na celý tento systém hospodaření s půdou, vodou a energií. No a díky státním službám se zas nemusíme starat, co bude s tou plastovou vaničkou a obalem, až jahody sníme. Naše starost končí ve žlutém kontejneru.

Pravdou ale je, že ať se staráme či nikoliv, řetězec příčiny a následku nás jako lidstvo stejně jednou doběhne. A možná to bude třeba už v roce 2050, pokud se ovšem nezačneme více zajímat o pozadí produkce potravin, jak se nás snaží podnítit Kate Cooper ve své brilantně zkomponované řeči, ze které mimochodem běhá mráz po zádech: Kate Cooper, eTalks – The Secrets of Food Marketing (v angličtině, lze nastavit různé titulky, ovšem kromě těch českých :().

„Síla záměrné lidské lhostejnosti nemůže být nikdy dost zveličena.“

Kate Cooper

Tak, teď jsem vás asi pořádně vydeptala. Ale neházejte flintu do žita! Á propos žito, to pěstují ekologickým způsobem na severu Moravy, kromě mnoha jiných plodin. Že by právě tohle mohla být ta cesta, jak z toho ven? Čtěte dál! 

Bylo nebylo, jedno Probio

Nevím, jak to máte vy, ale já osobně jsem donedávna vnímala bio potraviny jako něco, čím si můžu občas trochu přilepšit. Co je možná (ale fakt jen možná) lepší, než tzv. konvenční produkce. A navíc těch peněz, co to stojí! To si radši koupím něco jiného. Jenže pak přišlo ono šílené prozření ohledně rozdílu mezi konvenční a ekologickým hospodařením, které úplně nádherně shrnuje Tomáš Hajzler ve videu O stavu českého zemědělství s Martinem Hutařem:

„Bio, to není jen proto, abychom měli zdravější děcka, ale je to vlastně jako vo všem.“

Tomáš Hajzler

A vo tom to právě je! Vo všem! Ale ne, vážně: Dosah a přesah BIO či ekologické produkce je podle mě nesmírný a běžnou populací neuvědomovaný a zcela nedoceněný. Bio zemědělství není nic nového, po dlouhá tisíciletí ani jinak hospodařit nešlo, akorát se nám to v dobách jézédé a dédété trochu zvrtlo, no. A tak se vrhli čeští nadšenci hned po revoluci do obnovy přirozenější, nepřechemizované produkce potravin a museli začínat od píky, oním velkoprůkopníkem biopotravin v Česku byla společnost Pro-bio: Probio.cz.

Ale proč bychom si vlastně měli připlácet za bio potraviny a nebrat je jen jako výjimečné přilepšení? Existují k tomu opravdu pádné důvody nebo je to zase jen marketing? Kolem bio farmaření zatím koluje ve společnosti dost mýtů, takže jsem se tomu trochu podívala na zoubek.

Jak je to s kvalitou bio potravin?

Od biopotravin většina z nás očekává hlavně větší „bezpečnost“ a zvýšený obsah živin, zatímco u obyčejné produkce se obáváme zbytků pesticidů nebo nižších nutričních hodnot, nemluvě o nedostatku vůně či chuti (alespoň to pro nás budiž dobrým vodítkem!). Stále však existuje dost lidí, kteří jsou vůči bio skeptičtí. Takže je to všechno mýtus, nebo pravda? Ani bulvár v tom nemá jasno:

Na pohádky nevěřím, takže si radši přečtu nějaké seriózní vědecké studie. Pěkně pohromadě je najdeme třeba v knihovně: Poznej Bio.

Nemůžu teda tvrdit, že by mi Studie Vysoké školy chemicko technologické zkoumající několik výpěstků z bio versus konvenční produkce nějak vytřela zrak, na závěr však potvrzuje běžnou domněnku o bio zelenině, ve které můžeme nalézt kromě absence pesticidů zpravidla o trochu více vitamínu C a E, méně dusičnanů a dokonce často i méně mykotoxinů. Pokud si však chcete skutečně počíst, podívejte se na dokument 90 argumentů pro ekologické zemědělství. Mě teda nejvíc zaujal výsledek jednoho experimentu, v němž potkani dávali přednost biokrmivu. A němou tvář narozdíl od lidí neobalamutíš marketingem ani aktuálními módními trendy.

Bohužel většina zvířat si svou potravu ani životní podmínky vybrat nemůže a tak jsou krmená sójou pěstovanou na druhé straně zeměkoule a dopovaná preventivně antibiotiky. Ta jsou v biochovech používána pouze vyjímečně za účelem léčení a jsou taky popravdě mnohem méně často potřebná. Znáte to: Veselá mysl, půl zdraví! Studie Výkumného ústavu mlékárenského ukázala, že biomléko obsahuje prokazatelně více bioaktivních látek.

Žně postaru - Beskydy

Hnojím, hnojíš, hnojíme (a hlavně v noci?)

Mezi konvenční produkcí máme pár plodin-rekordmanů, s nimiž do sebe spolu s dávkou vitamínů ládujeme i pestrý koktejl pesticidů: Není náhodou, že se mezi nimi pravidelně nacházejí ty nejoblíbenější druhy: jahody, jablka (stříkaná i patnáctkrát do roka), broskve, špenát nebo salát. Seznam „Dvanácti špinavců“ každoročně publikuje americká organizace The Environmental Working Group (EWG).  A přestože i „průmysloví“ zemědělci musejí dodržovat povolené limity chemických postřiků, jejich spolupůsobení na lidské zdraví je zatím i pro vědce velkou neznámou.

Obr.: Logo označující bio potraviny pocházející z Evropské unie a dole pak z ČR.

Známý vtip o biofarmářích, kteří stříkají v noci snad už dnes nemůže brát nikdo vážně. Certifikace na bio potraviny je řízena mezinárodní a národní legislativou a podlehá přísným kontrolám (rozuměj buzeraci státního orgánu, kde je každý podnikatel automaticky považován za podvodníka, dokud neprokáže opak). Občas je to ku prospěchu věci, to nemůžu popřít. Holt už nevidíme sousedovi do oken, jak tomu bylo dříve. Certifikace je udělována na maximální dobu 15 měsíců na základě osobní kontroly inspektora a dalších namátkových neohlášených kontrol, při kterých se odebírají vzorky k chemické analýze. Prohřešky jsou potrestány odebráním certifikace a pokutou až do výše 1 milionu korun. A to se asi nikomu, kdo podniká v tomto nadmíru „lukrativním“ odvětví, nevyplatí. (Jo, a postříkané pole se prý v klidu pozná). Pouze ti zemědělci, kteří projdou zmíněnou kontrolou, můžou používat známe bio logo (viz obr.).

Přežití lidstva spasí neobnovitelné zdroje!?

Moment! Není to protimluv? O jakých neobnovitelných zdrojích je tady vůbec řeč? O ropě a chemických prvcích potřebných k výrobě průmyslových hnojiv a postřiků. A ty nerostou na stromě. Jak by tedy mohlo něco, co je závislé na neudržitelných zdrojích zajistit lidstvu udržitelnou budoucnost? Už samotný často používaný termín zemědělský průmysl zde docela dobře odráží celý způsob výroby potravin, ale co bude s tím průmyslem, kterému dojde ropa a další limitované zdroje? Jeden příklad za všechny aneb fosfor nad zlato: Svět není připraven na vyčerpání zásob fosforu . No, asi tady teďka tuhle otázku nevyřeším, takže popojedem!

I tady by mohlo růst jídlo… Procento polí osetých řepkou v r. 2017: 16%, více než třetina skončí v naftě. „Intenzivně a k přírodě nešetrně můžete pěstovat prakticky jakoukoli plodinu. Ale řepka je toho symbolem,“ říká přírodovědec Jakub Hruška citovaný v tomto článku.

Nejčastějším argumentem pro konvenční hospodaření je potřeba nakrmit rostoucí počet lidí na planetě a to, v čem ekologické zemědělství nesporně prohrává, jsou výnosy, které jsou v průměru o třetinu nižší. Ačkoliv mnoho studií dokládá, že bio produkce dokáže lidstvo nasytit i v budoucnu, jiní vědci naopak tvrdí, že to není pravda. Upřímně, mám trochu problém věřit studiím pořízeným v zemích s extrémní lobby potravinářského průmyslu a radši bych se soustředila na ten maličký rybníček kolem nás. Takž je tu výzva, vážení: Nechtěl by někdo, prosím vás pěkně, udělat takovou studii v Česku? K tomu bych vám chtěla poskytnout malé vodítko:

  • Počet obyvatel u nás v roce 1930: 10 674 000
  • Počet obyvatel u nás v roce 2016: 10 579 000

Různé alternativy uživení lidstva v roce 2050 zkoumá skvělý dokument, který je volně ke stažení: 10 miliard-Co máte na talíři?.

Mimochodem, věděli jste že: Celosvětově vyplýtvané jídlo by podle aktuálních odhadů dovolilo nasytit o 2 miliardy víc lidí: https://www.worldvision.org/hunger-news-stories/food-waste? Není to tedy naopak ona ohromná nadprodukce všeho, která nám dovoluje tak královsky plýtvat? Není součástí tohoto plýtvání zdroji například i pole okrasných květin pěstovaných pro Evropany, které v Keni zbytečně zabírá půdu vhodnou k pěstování potravy?

Závěrem

Konvenční zemědělství bych přirovnala k výkonu sprintera. Dokáže rychle vystartovat a na krátkou trať předběhnout všechny soupeře. To, jestli je ekologické farmaření právě tím maratoncem, který nakonec vyčerpaného sprintera porazí, to zbývá teprve dokázat. Každopádně nakrmení 10 miliard lidí za současného rizika degradace půdy, úhynu živočišných druhů, úbytku okolního ptactva, průsaku pesticidů do půdy a doposud neznámého dopadu působení koktejlu chemikálií na naše tělo, mi nezní jako způsob hospodaření vhodný pro lepší zítřky. Vzpomeňte si, i DDT bylo kdysi s nadšením používáno (a vysloužilo si dokonce Nobelovku), než bylo prokázáno jako vysoce toxické. A myslíte si, že jsme dnes chytřejší? Včera DDT, dneska Roundup: Američan, který umírá na rakovinu, vyhrál soud nad výrobcem postřiku Roundup. Přesto se najde stále dost těch, kteří budou hájit jeho neškodnost. Kolik dalších takových látek se proti nám v obrátí zítra?

No a kdyby to stále někomu nebylo jasné, tak vězte, že muži pojídající bio ovoce a bio zeleninu mají až dvojnásobné množství spermií, přičemž u mužů, kteří se naopak často živili nejvíce pesticidy kontaminovanými plodinami je tomu naopak: Could switching to organic fruit and veg could double sperm count?

A tak se ptám, milí čtenáři, budou pesticidy zodpovědné za vyhubení lidstva? Já to tedy riskovat nebudu a je dost jasné, co bude u nás doma na talíři 😀

P.S. Možná jste se rozhodli to neriskovat a začít se více zajímat o to, jakým způsobem a kým bylo vypěstováno jídlo na vašem talíři. Nejlepším způsobem je zapojit se do komunitou podporovaného zemědělství – do partnerství nás, jedlíků, a konkrétního českého farmáře. Zde je Více o KPZtkách. Podobným skvělým projektem je i spolkový obchod Obživa, který mně osobně vyřešil občas nesnadnou situaci shánění bio potravin.

Moje zero waste novoroční předsevzetí

Shodou okolností jsem se o „životním postoji“ Zero Waste dozvěděla těsně před koncem roku 2017. Nato, že jsem se narodila v minulém tisíciletí mi to teda trvalo dost dlouho! Nicméně procitnutí před koncem roku má jednu velkou výhodu – mohla jsem si pevně nastavit hranici, odkdy a jak nastoupím svou cestu k zelenější budoucnosti. Teď, když se dovršil první rok, mám možnost zhodnotit, co se mi povedlo, co nikoliv, co jsem změnila, a taky si samozřejmě nastavit další kroky na téhle dlouhé cestě.

První rok a první předsevzetí

Takže hezky popořádku. Co jsem si vlastně na začátku stanovila? Týkalo se to „zero waste“ – tedy minimalizace odpadu. Mým prvním cílem bylo nebrat si žádné mikrotenové sáčky ani igelitky (už nikdy!!!) a postupně nahrazovat a vyřazovat i další jednorázová zvěrstva.

Všechny plasty, které byly kdy na Zemi vyrobeny, tu stále ještě jsou.

Greenpeace

Nákup v bezobalovém obchodě Aneb Alenka v říši divů

Nákup bez obalu

Odmítnou mikrotenový sáček v supermarketu je to nejjednodušší, co může zákazník udělat. Nikdo se na vás kvůli tomu nebude dívat divně a ťukat si na čelo. Horší je to ale s dalšími obaly. Tak například do plastu balená čočka, těstoviny nebo jogurt, toho se opravdu zbavit nejde (ta představa mne vlastně dost pobavila). Ale nejde to, no. Takže jsem se jednoho krásného lednového dne roku dvoutisícého osmnáctého vydala na svůj první nákup do obchodu, ve kterém nenajdete žádné, ale opravdu žádné plastové obaly. První nákup v bezobalovém obchodě byl pro mě Vánocema, úplná Alenka v říši divů. Všechny ty krásné násypníky s produkty známými i neznámými na mne opravdu zapůsobily. Nejen potraviny samotné, ale vlastně celý tento způsob nakupování a příjemný prostor prodejny, kde se setkávají lidé s podobným zápalem. Od té doby se do bezobalového obchodu vydávám pravidelně s batohem plným nádob a pytlíků, i když vzhledem ke značné vzdálenosti tam nechodím tak často, jak bych chtěla. Je to akce minimálně na dvě hodiny a to už vyžaduje nemalé přesvědčení.

Takže zhodnoceno a podtrženo: Obaly jsem úplně nevyřadila, ale tam, kde mám možnost volby, si je už neberu. Za celý rok jsem s nákupem dostala mikrotenových sáčků asi tolik, že by se daly spočítat na prstech jedné ruky (prostě to nešlo v tu chvíli jinak). Tím se rozhodně nechci chlubit, ale spíš poukázat na to, že nebrat si mikrotenové sáčky není vůbec složité a často to bude právě první krok na cestě k minimalizaci odpadu. Taky jsem zjistila, že nakupování bez obalů je vlastně takovým tréninkem paměti a plánování, který mi jde o mnoho lépe od té doby, co jsem místo střídání ladících fancy kabelek začala používat jeden batůžek, ve kterém mám kapsu na látkové pytlíčky a tašky.

Co dalšího jsem v prvním roce ještě vyřadila a nahradila?

První domácí voskovaný ubrousek. Látka, ze které je vyroben je vidět na fotce – staré prostěradlo vydyndané jak jinak než od babičky. Copak asi v ubrousku odpočívá? Luxusní těsto na cookies!
  • Tak třeba vatové odličovací tampony => Nahrazeny šitými ze staré flanelové košile.
  • Papírové kapesníky => Nahrazeny klasickými látkovými kapesníčky, kterých měla moje babička ve skříni celý stoh. Tímto ji za ně děkuji! O jejich používání jsem uvažovala několik týdnů a chvilinku se potýkala s pocitem „je to ekl“. Když si ale vzpomenu na celé své dětství, které jsem strávila se zmuchlanýma látkovýma kapesníkama po kapsách a pod polštářem došlo mi, že co je nebo není ekl, je určeno jen a pouze aktuálními zvyky a trendy a rozhodně to není o tom, že bychom při používání látkových kapesníků kolem sebe roznášeli mor a špínu.
  • Potravinové fólie => Nahrazeny nejlepším Zero Waste vynálezem – voskovanými ubrousky, či zkrátka sklenkama a krabičkama.
  • Bělený toaleťák nahradil ten recyklovaný, tmavý, co má jen dvě vrstvy. Vždycky jsem ho považovala za „toaleťák chudých“. No, naštěstí jsem ještě během tohoto života dokázala prozřít a tímto se všem, co ho používali ještě před mým prozřením, omlouvám.
  • Pár dalších věcí jako odmítání jednorázových kelímků na kafe, pivo, brček, nahrazení jednorázových menstruačních vložek apod. I na to existují pomůcky a rady.
  • Jo a taky jsem celý rok experimentovala s tím, že to vydržím bez nákupu oblečení. Ani to nebolelo a vlastně nevidím důvod, proč v tom nepokračovat i nadále a nesnažit se nově kombinovat stávající kousky v nemalém šatníku. Jenom jedny botky jsem si koupila a jako vánoční dárek košili. Ale oblečení a pomalá móda, to je kapitola sama pro sebe.

Rok 2019 a nová předsevzetí

To, co šlo nahradit jednoduše a pomocí snadných pomůcek, jsem již nahradila v roce uplynulém, a tak přemýšlím, do čeho půjdu letos. Toaleťák teda nenahradím látkovým, to fakt ne!!! Ale napadá mne přírodní kosmetika a přírodní prostředky na úklid domácnosti. Ráda bych se naučila vyrábět si vše doma sama. Částečně proto, že nechci používat potenciálně škodlivou chemii, ale pak také hóoodně proto, že jsem tvor tvořivý. Takže hurá na kurz výroby kosmetiky!

Tip: Taky si právě v těchto dnech jdu vyzvednout nerez kapsli do kávovaru Dolce Gusto, protože jednorázovým kapslím jsem odzvonila už minulý rok a funkční kávovar přeci nevyhodím. Píšu to pro případ, že jste o této alternativě ještě neslyšeli a chtěli se také nechat zlákat vůní naprosto čerstvě mleté kávy dle vašeho výběru! I tu lze běžně koupit bez obalu – stačí si schovat obal z prvního nákupu a nosit jej stále dokola. V mnoha kavárnách a prodejnách s tím žádné obštrukce dělat nebudou (mám vyzkoušen i Oxalis).

Jo, a málem bych zapomněla na Spolkový obchod obŽiva. Nákupy bio, bezobalových a lokálních potravin budou taky dalším krokem, na který se nesmírně těším a který mi hodně usnadní snahu o redukci obalů.

Závěrem

Vím, jsou to jen malé krůčky a naprosto neviditelné kapky v moři, které mají daleko větší dopad na mé vlastní svědomí, než na naši planetu celkově. Ale na téma „marného boje“ vždy říkám, že nikdy nevíte, kdo se vámi nechá inspirovat a jak on sám pak inspiruje ostatní. Třeba to bude jako valící se lavina! Stejně jako mne inspirovala přednáška Petra Hanzela o Zero Waste v městské knihovně, tak třeba i moje skromná snaha nezůstane bez odezvy.

Bez peněz do hospody nelez? Bezpeněžní systémy v Česku.

To, že lze podporovat místního farmáře v KPZce, zaplatit sousedovic Pepíkovi za posekání trávy nebo si koupit od paní Vomáčkové vajíčka, to asi všichni víme. O zajímavých projektech píšu v článku o místní ekonomice. Platit penězi za zboží a služby máme tak hluboko zažité, že si nedokážeme představit jiný způsob směny. Nedejbože být někomu něco dlužen! A tak chodíme svůj čas směňovat za peníze (říká se tomu práce) a peníze pak směňujeme za zboží a služby, které ke svému životu (ne nutně vždy) potřebujeme. Co když ale peníze jakožto prostředníka vypustíme? Má bezpeněžní způsob směny vůbec šanci na přežití? Pokračovat ve čtení „Bez peněz do hospody nelez? Bezpeněžní systémy v Česku.“

Tak trochu jiná republika: Netradiční projekty místní ekonomiky.

Mohlo by se zdát, že si v Čechách žijeme tak nějak stále při zemi. Moc si nevyskakujeme, raději nevystrkujeme nosy a je nám vlastně dobře. Mladí a draví proto často jezdívají do zahraničí načerpat nějakou tu inspiration. Taky jsem mezi ně patřívala, kde jsou ty časy! Teď ale hledám inspiraci ve vodách virtuálního prostoru a při jednom takovém brouzdání jsem narazila i na tajemné slůvko Transition, které propaguje vše lokální, komunitní, společné… „Proboha, hlavně se nedávej do nějaké sekty!“ začnete slýchat od okolí. Jak vám ale ukážu v tomhle článku, nejedná se zdaleka o žádné sluníčkaření, ale na selském rozumu založené projekty místní ekonomiky.

Pokračovat ve čtení „Tak trochu jiná republika: Netradiční projekty místní ekonomiky.“