Od alibismu k aktivismu aneb Proč myšlení nestačí

Dneska jsem si byla pro sypaný čaj v jedné prodejně. Měla jsem zato, že když je čaj na váhu, bude jim jedno, kam ho nasypou. Chyba lávky. Nechala jsem se doběhnout a zcela nepřipravená na dohady jsem se sklopenýma ušima odkráčela z obchodu se skvostným novým sáčkem a na něm zdánlivě smrtelně důležitou ETIKETOU!

Kromě nového jednorázového obalu na čaj jsem si mohla s sebou odnést i hřejivý pocit, že slečně prodavačce to vlastně taky není jedno, protože i ona že se snaží myslet ekologicky, ALE….. No a v tom je právě ten háček. Myslet totiž nestačí. Je potřeba se ZAmyslet, jestli není lepší konat. Ovšem tady se dostáváme na nebezpečnou půdu. Hrozí nám, že se staneme oním problematickým aktivistou.

Zabij bobra, zachráníš strom

Proč problematickým? Myslím, že to má souvislost s nějakými stromy a řetězy… Ekologický aktivista rovná se pro mnohé ekoterorista a občas se vynoří zpráva o činech onoho či tamtoho hnutí, které s vaničkou vylévá i dítě a celé „zelené“ problematice dělá špatnou reklamu. A tak jsme to dopracovali až tak daleko, že se spoustě lidí při slově ekologie ježí chlupy na těle. Jenže jak dělat něco umírněně a rozumně, když máte pocit, že před vámi stojí vysoká zeď, kterou ostatní navíc vůbec NEVIDÍ!?

Selský rozum versus pravidla

Faktem je, že být za urputného morouse, asketu nebo zmiňovaného ekoteroristu nechce být asi nikdo, čiší z toho totiž frustrace. Frustrující je ale taky tolerovat nesmyslná nařízení popírající jednak rozum a jednak svobodnou vůli zákazníka. Hlavním důvodem zamítnutí vlastního sáčku byla, opakuji, etiketa! Takže jsem jakožto zákazník nucená legislativou (nikoliv onou prodejnou) nechat se i proti své vůli informovat o původu a množství aromat v tomto čaji! A nedejbože, abych ho louhovala o minutu déle, než tam stojí psáno!

Aktivista se tedy nevzdává a navrhuje kompromis: Co nalepit tu novou etiketu na můj donesený sáček (mimochodem taky „originál“ z téže prodejny uschovaný z předchozího nákupu)? Čekala jsem na reakci slečny ekoložky-teoretičky: Ne, nezlobte se, to opravdu nejde… Slečna byla milá, a tak jsem se při placení zmohla už jen na povzdech, že všechny ty nesmyslné předpisy přivedou planetu do háje a šla domů.

Abyste mě ale nepochopili špatně. Vím, že za to ta nebohá slečna nemůže, stejně jako mnoho dalších lidí, kteří by opravdu a ze srdce rádi viděli tuhle planetu zelenější. Avšak kvůli „vyšší moci“ to prostě „nejde“. A tak jestli se chceme stát z alibistů aktivisty, nemůžeme se stále vymlouvat a schovávat za pravidla, pokud nám nepříjdou opodstatněná.

Čas se ozvat Aneb jak jsem si zametla před vlastním prahem

Pravidla musíme dodržovat a zejména tehdy, když na tom závisí naše živobytí anebo hrozí pokuta, avšak nikdo nám nezakazuje dávat podněty k jejich přehodnocení. Čistě pro představu, když ještě jednou zneužiju příkladu oné prodavačky (a věřte neudělala bych to, kdyby o sobě neprohlásila, že „taky smýšlí ekologicky“). Nuže, došla bych si za vedením prodejny a ověřila si výklad správnost pochopení pravidel a také jejich skutečnou opodstatněnost. Při tom bych mohla použít slova jako „sílící tlak uvědomělých zákazníků“ a podobně. Tady se fantazii meze nekladou…:) Byla bych zároveň připravená na negativní odpověď a rafinovaně zformulovala zásadní otázku. Ne JESTLI, ale JAK!

A kolikrát jsem tohle udělala já, co? Popravdě, mockrát ne. Takže hurá na věc, email je hned v druhém okně prohlížeče:

Dobrý den,

dovolte mi, prosím, abych se informovala o možnosti nákupu čajů na váhu do vlastního obalu na vašich prodejnách. Právě jsem si vyzkoušela, že to podle slov obsluhy nelze a to kvůli etiketě, kde jsou povinni ji nalepit na sáček přesto, že ji zákazník vůbec nepožaduje.

Ráda bych ve vašich prodejnách nakupovala i nadále a proto bych chtěla znát Vaše oficiální stanovisko. Pokud je pravdou, že vlastní obaly používat nelze, tak bych chtěla informovat, že existují bezobalové prodejny nebo kavárny, kde toto bez problémů funguje a proto by jistě bylo možné vymyslet nějaké schůdné řešení i u vás a přilákat si tak ekologicky smýšlející zákazníky, kterých, jak věřím, bude stále přibývat.

Děkuji Vám moc za vyjádření, s pozdravem….. Počkejte si na odpověď!

Nedocenitelný potenciál aktivisty – jednotlivce

Z vedení firmy na můj email odpověděli velice rychle a velice kladně. Nákup do vlastních obalů možný je a dokonce jej hodlají do budoucna podporovat. Etiketu vám však ze zákona dát musejí (už teď vymýšlím způsoby, jak ji kreativně a legálně vrátit :). Protože však zatím nemám šířit podrobnosti a protože mi udělali radost, tak to dodržím a nic neprozradím. Nebojte se to však v jakékoliv prodejně se sypanými čaji už nyní vyzkoušet s vlastním obalem. Když to jde v jedné, půjde to všude.

Strašně by se mi líbilo přijít s nějakým očiotevírajícím návrhem na změnu, ale ne, moje vlastní prozření přišlo taky celkem pozdě. Byli to jiní jednotlivci jako jste třeba vy, díky kterým se už teď dějí velké kroky na základě malých podnětů. A pokud mi tedy bude někdo tvrdit, že jednotlivec nezmění nic, tak ho nemilosrdně zařadím mezi alibisty. Náš potenciál inspirovat ostatní jednotlivce je nedocenitelný! (Jako třeba když si moje mamka objednala biopopelnici). Rozjet řetěz netušených změn totiž může kdokoliv z nás.

Moje zero waste novoroční předsevzetí

Shodou okolností jsem se o „životním postoji“ Zero Waste dozvěděla těsně před koncem roku 2017. Nato, že jsem se narodila v minulém tisíciletí mi to teda trvalo dost dlouho! Nicméně procitnutí před koncem roku má jednu velkou výhodu – mohla jsem si pevně nastavit hranici, odkdy a jak nastoupím svou cestu k zelenější budoucnosti. Teď, když se dovršil první rok, mám možnost zhodnotit, co se mi povedlo, co nikoliv, co jsem změnila, a taky si samozřejmě nastavit další kroky na téhle dlouhé cestě.

První rok a první předsevzetí

Takže hezky popořádku. Co jsem si vlastně na začátku stanovila? Týkalo se to „zero waste“ – tedy minimalizace odpadu. Mým prvním cílem bylo nebrat si žádné mikrotenové sáčky ani igelitky (už nikdy!!!) a postupně nahrazovat a vyřazovat i další jednorázová zvěrstva.

Všechny plasty, které byly kdy na Zemi vyrobeny, tu stále ještě jsou.

Greenpeace

Nákup v bezobalovém obchodě Aneb Alenka v říši divů

Nákup bez obalu

Odmítnou mikrotenový sáček v supermarketu je to nejjednodušší, co může zákazník udělat. Nikdo se na vás kvůli tomu nebude dívat divně a ťukat si na čelo. Horší je to ale s dalšími obaly. Tak například do plastu balená čočka, těstoviny nebo jogurt, toho se opravdu zbavit nejde (ta představa mne vlastně dost pobavila). Ale nejde to, no. Takže jsem se jednoho krásného lednového dne roku dvoutisícého osmnáctého vydala na svůj první nákup do obchodu, ve kterém nenajdete žádné, ale opravdu žádné plastové obaly. První nákup v bezobalovém obchodě byl pro mě Vánocema, úplná Alenka v říši divů. Všechny ty krásné násypníky s produkty známými i neznámými na mne opravdu zapůsobily. Nejen potraviny samotné, ale vlastně celý tento způsob nakupování a příjemný prostor prodejny, kde se setkávají lidé s podobným zápalem. Od té doby se do bezobalového obchodu vydávám pravidelně s batohem plným nádob a pytlíků, i když vzhledem ke značné vzdálenosti tam nechodím tak často, jak bych chtěla. Je to akce minimálně na dvě hodiny a to už vyžaduje nemalé přesvědčení.

Takže zhodnoceno a podtrženo: Obaly jsem úplně nevyřadila, ale tam, kde mám možnost volby, si je už neberu. Za celý rok jsem s nákupem dostala mikrotenových sáčků asi tolik, že by se daly spočítat na prstech jedné ruky (prostě to nešlo v tu chvíli jinak). Tím se rozhodně nechci chlubit, ale spíš poukázat na to, že nebrat si mikrotenové sáčky není vůbec složité a často to bude právě první krok na cestě k minimalizaci odpadu. Taky jsem zjistila, že nakupování bez obalů je vlastně takovým tréninkem paměti a plánování, který mi jde o mnoho lépe od té doby, co jsem místo střídání ladících fancy kabelek začala používat jeden batůžek, ve kterém mám kapsu na látkové pytlíčky a tašky.

Co dalšího jsem v prvním roce ještě vyřadila a nahradila?

První domácí voskovaný ubrousek. Látka, ze které je vyroben je vidět na fotce – staré prostěradlo vydyndané jak jinak než od babičky. Copak asi v ubrousku odpočívá? Luxusní těsto na cookies!
  • Tak třeba vatové odličovací tampony => Nahrazeny šitými ze staré flanelové košile.
  • Papírové kapesníky => Nahrazeny klasickými látkovými kapesníčky, kterých měla moje babička ve skříni celý stoh. Tímto ji za ně děkuji! O jejich používání jsem uvažovala několik týdnů a chvilinku se potýkala s pocitem „je to ekl“. Když si ale vzpomenu na celé své dětství, které jsem strávila se zmuchlanýma látkovýma kapesníkama po kapsách a pod polštářem došlo mi, že co je nebo není ekl, je určeno jen a pouze aktuálními zvyky a trendy a rozhodně to není o tom, že bychom při používání látkových kapesníků kolem sebe roznášeli mor a špínu.
  • Potravinové fólie => Nahrazeny nejlepším Zero Waste vynálezem – voskovanými ubrousky, či zkrátka sklenkama a krabičkama.
  • Bělený toaleťák nahradil ten recyklovaný, tmavý, co má jen dvě vrstvy. Vždycky jsem ho považovala za „toaleťák chudých“. No, naštěstí jsem ještě během tohoto života dokázala prozřít a tímto se všem, co ho používali ještě před mým prozřením, omlouvám.
  • Pár dalších věcí jako odmítání jednorázových kelímků na kafe, pivo, brček, nahrazení jednorázových menstruačních vložek apod. I na to existují pomůcky a rady.
  • Jo a taky jsem celý rok experimentovala s tím, že to vydržím bez nákupu oblečení. Ani to nebolelo a vlastně nevidím důvod, proč v tom nepokračovat i nadále a nesnažit se nově kombinovat stávající kousky v nemalém šatníku. Jenom jedny botky jsem si koupila a jako vánoční dárek košili. Ale oblečení a pomalá móda, to je kapitola sama pro sebe.

Rok 2019 a nová předsevzetí

To, co šlo nahradit jednoduše a pomocí snadných pomůcek, jsem již nahradila v roce uplynulém, a tak přemýšlím, do čeho půjdu letos. Toaleťák teda nenahradím látkovým, to fakt ne!!! Ale napadá mne přírodní kosmetika a přírodní prostředky na úklid domácnosti. Ráda bych se naučila vyrábět si vše doma sama. Částečně proto, že nechci používat potenciálně škodlivou chemii, ale pak také hóoodně proto, že jsem tvor tvořivý. Takže hurá na kurz výroby kosmetiky!

Tip: Taky si právě v těchto dnech jdu vyzvednout nerez kapsli do kávovaru Dolce Gusto, protože jednorázovým kapslím jsem odzvonila už minulý rok a funkční kávovar přeci nevyhodím. Píšu to pro případ, že jste o této alternativě ještě neslyšeli a chtěli se také nechat zlákat vůní naprosto čerstvě mleté kávy dle vašeho výběru! I tu lze běžně koupit bez obalu – stačí si schovat obal z prvního nákupu a nosit jej stále dokola. V mnoha kavárnách a prodejnách s tím žádné obštrukce dělat nebudou (mám vyzkoušen i Oxalis).

Jo, a málem bych zapomněla na Spolkový obchod obŽiva. Nákupy bio, bezobalových a lokálních potravin budou taky dalším krokem, na který se nesmírně těším a který mi hodně usnadní snahu o redukci obalů.

Závěrem

Vím, jsou to jen malé krůčky a naprosto neviditelné kapky v moři, které mají daleko větší dopad na mé vlastní svědomí, než na naši planetu celkově. Ale na téma „marného boje“ vždy říkám, že nikdy nevíte, kdo se vámi nechá inspirovat a jak on sám pak inspiruje ostatní. Třeba to bude jako valící se lavina! Stejně jako mne inspirovala přednáška Petra Hanzela o Zero Waste v městské knihovně, tak třeba i moje skromná snaha nezůstane bez odezvy.