Tak trochu jiná republika: Netradiční projekty místní ekonomiky.

Mohlo by se zdát, že si v Čechách žijeme tak nějak stále při zemi. Moc si nevyskakujeme, raději nevystrkujeme nosy a je nám vlastně dobře. Mladí a draví proto často jezdívají do zahraničí načerpat nějakou tu inspiration. Taky jsem mezi ně patřívala, kde jsou ty časy! Teď ale hledám inspiraci ve vodách virtuálního prostoru a při jednom takovém brouzdání jsem narazila i na tajemné slůvko Transition, které propaguje vše lokální, komunitní, společné… „Proboha, hlavně se nedávej do nějaké sekty!“ začnete slýchat od okolí. Jak vám ale ukážu v tomhle článku, nejedná se zdaleka o žádné sluníčkaření, ale na selském rozumu založené projekty místní ekonomiky.

Hnutí Transition a totneská utopie, která funguje!

Před nedávnem jsem se nadchla myšlenkou projektu Transition. Když jsem však hledala, zda u nás existuje nějaká obdoba tohoto anglického hnutí, našla jsem jen velmi málo zmínek. Částečně je to kvůli obtížnosti překladu slova transition do češtiny – přeci jen město v přechodu nezní moc dobře – a částečně pak kvůli tomu, že my v Čechách si rádi děláme věci tak nějak po svém.

Jak už cizí název napovídá, hnutí Transition vzniklo v Anglii, v malém městečku Totnes, kde si jeden místní učitel povídal se svými žáky o tom, co se stane, až nám na zemi dojde ropa. Říká se tomu ropný zlom (oil peak), pokud by vás to náhodou zajímalo. No, došli k tomu, že by to nemusela být zas taková tragédie pod podmínkou, že se lidi semknou a přejdou v maximální možné míře na lokální produkci potravin, výrobu energie apod. No řekněte, když koupím zeleninu ze sousedství, tak k tomu nepotřebuju krmit kamiony či letadla pohonnými hmotami, že? Zároveň si takovým nákupem volím i podporu konkrétního farmáře nebo obchodníka namísto nalévání peněz do zahraniční megahyperkorporace. Za tím účelem si městečko Totnes a mnoho dalších dokonce vydaly vlastní měnu, která drží lokální ekonomiku v chodu a podporuje místní lidi v podnikání. Vedlejším a velice oceňovaným produktem tohoto projektu je fakt, že se sousedé poznají navzájem a začnou vymýšlet i další společné aktivity. Těch projektů, které takto vznikly, je opravdu velká spousta, dokonce třeba i komunitní solární elektrárna nebo kreativní způsob, jak investovat do rozvoje místní pekárny.

Čtěte a sledujte více =====>

Projekty lokální ekonomiky v ČR

Kněžice a energetická soběstačnost

Přiznám se, že v oblasti alternativních, udržitelných či pokrokových řešení se dívám na naši malou zemi tak trochu skepticky. O to víc mne překvapilo, že existuje pár prvních vlaštovek, které si zaslouží velký udržitelný aplaus!

Předně na mne z googlu vykoukla maličká obec Kněžice u Poděbrad, pyšnící se přídomkem první energeticky soběstačná obec u nás. Ačkoliv má tato vesnice jen necelých 500 obyvatel, dokázalo zastupitelstvo sehnat peníze a postavit bioplynovou stanici a kotel na biomasu, díky kterým nejen, že zásobují obyvatelstvo tepelnou energií a vodou, ale řeší i odpad z vesnice a zemědělských podniků. Poté, co bioodpad projde touto stanicí, vrátí se na pole jako nezávadné hnojivo.

Čtěte více =====>

A to není vše. Tato pokroková vesnice má i další plány. Chtějí se zde vrátit k místním potravinám a do budoucna otevřít obchod. V článku je zmíněn do očí bijící paradox dnešní doby, kdy namísto, aby lidé z města jezdili pro potraviny na venkov, tak dneska vesničané naopak jezdí do městských supermarketů.

Křižánky a vlastní měna

A máme tu dalšího adepta na alternativní vesnici roku. Jsou jím Křižánky. Obyvatel mají ještě o stovku míň a přesto, nebo možná právě díky tomu zde uvedli v život vlastní měnu, Křižáneckou korunu, kterou si nechali vytisknout v 100, 50 a 5 korunových bankovkách.

Je to vlastně vůbec legální, takováhle anarchie, takový stát ve státě? Světe div se, je (alespoň prozatím) za předpokladu, že vlastní měna nenahrazuje tu oficiální. A důvod zavedení této měny? ====> Čtěte více:

Místní rozvoj a příklady udržitelnosti má pod palcem Národní síť zdravých měst České republiky. Až se tím proberu, třeba najdu i další příklady místní soběstačnosti.

Vlastní měnu také natiskla Kateřina Varhaník Wildová, autorka Manifestu disfrutalismu a propagátorka neotřelé životní filosofie. Její měna mi spíše připomíná směnný způsob Lets, o kterém mluvím v článku o bezpeněžních systémech v Česku.

Spolkový obchod s 200 vlastníky, to je obŽIVA!

Jak už to tak bývá, když se o něco intenzívně zajímáte, tak si vás to najde i ve změti virtuálních informací. A tak se tedy stalo, že na mne jednoho krásného dne vyskočila facebooková událost, která měla představit projekt spolkového obchodu – první svého druhu v ČR! Vzhledem k mému předchozímu zájmu o podobné projekty v zahraničí, jsem si tento průkopnický záměr nemohla nechat ujít a hned jsem se na besedu vypravila a den nato svůj zájem zpečetila nevelkým investičním příspěvkem.

Pravda, chvilku mi trvalo, než jsem pochopila, o co jde, ale hned od začátku jsem tušila, že to bude něco vcelku převratného. Stojíme na prahu třetího tisíciletí, přátelé, a bude zapotřebí hodně kreativity, abychom se vymanili ze zažitého koloběhu devastace naší planety. Zcela idealisticky si myslím, že obŽIVA a systém který představuje, je právě jednou z takových kreativních cest. Podávají si v ní ruce pěstitelé a farmáři (jinak tedy živitelé) s námi městskými bezzemky (obživníky) a vzájemně si tak dopomáhají k obživě. Na tom by nebylo až tak nic převratného, kdyby nebyli živitelé zaměřeni pouze a jen na ekologické formy hospodaření a obchod by nevlastnila rovná dvoustovka podílníků, členů obŽIVY. A co z toho? Jakožto majitelé podniku budou moci členové obŽIVY nakupovat bio produkty bez obchodnické marže.

Více se dozvíte v krátkém úvodním videu a také na webových stránkách ObŽIVY.

[su_note note_color=“#d1fc9a“]Uvědomila jsem si, že svými nákupy a svými penězi činím volbu nejen toho, jak zdravě a kvalitně, levně či draze chci jíst, ale i toho, jakého producenta podpořím. Bude to velká korporace nebo někdo, jehož jméno znám? Moje nákupy od té doby už nejsou o tom, jak ušetřit co nejvíce peněz ve slevových akcích v supermarketu, ale o tom, jak kvalitní a „udržitelný“ svět chci kolem sebe mít. [/su_note]

Projekt první české ekovesnice

Update z ledna 2018: Právě jsem se dozvěděla o dalším unikátním projektu – první nefalšované ekovesnice, která navazuje na tento celosvětový koncept asi 15 000 vesnic. Více informací a pokrok projektu najdete na Facebookové stránce Zeměsouznění a taky jsou tam pěkné fotky Hobitína. No kdo by tam nechtěl?

Občanské kluby. A není to anarchie?!

V různých právních formách mohou existovat místní spolky (zapsané spolky, občanské kluby) se společným zájmem o udržitelné lokální hospodaření, společné levnější nákupy komodit, kulturní vyžití apod. Je trochu těžké je najít právě proto, že jsou založeny na principech lokálnosti, i když můžou mít webové stránky. Obchůdky můžou nazývat třeba výdejna, abychom si je nepletli s klasickými prodejnami. Jde totiž taky o to, dělat věci po svém a co nejméně záviset na stávajícím systému. To se může zdát trochu anarchistické, ale k anarchistům mají daleko. To už by se spíše dali považovat za novodobé hipíky. Ale pouze v dobrém. Jde jim o propagaci udržitelného životního stylu, bližší soužití, svobodu a chtějí být i nositeli dobrých tradičních hodnot, které mají ve svých stanovách.

Osobně vím o dvou projektech na Valašsku. Valaši byli vždycky rázovití 🙂

Víte o dalších?

Další inspirace

Když tu už něco je, co v lokálních podmínkách funguje, proč se neinspirovat a nezaložit něco podobného zrovna ve vašem sousedství?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *